Michal Štipl – Sky is the limit pro mě neplatí. Chci ukázat lidem, co se skrývá nad jejich hlavami.

Představte se našim čtenářům.

Moje jméno je Michal Štipl, jsem otec ročního chlapečka, milující manžel a blázen do vesmíru. Vystudoval jsem aplikovanou fyziku a fyziku plazmatu v Brně na Masarykově Univerzitě. No a po tom, co jsem přestal rozvážet pizzu, jsem začal pracovat v kanceláři patentových zástupců. Následně mě osud zavedl do vývoje elektrifikovaných náprav pro armádní techniku. Ani to mě nebavilo, protože to vždycky bylo jen stereotypní sezení v kanceláři za počítačem. Proto jsem se vydal svojí cestou a začal jsem dělat to, co mě opravdu baví a rozhodl jsem se rozjet Hvězdáře.

Co si máme pod pojmem Hvězdář představit?

Hvězdář to je strašné moc věcí! Když bych to měl zcela shrnout tak se snažím zpopularizovat astronomii a vesmír obecně. Rozjíždím jedinou českou půjčovnu dalekohledů, prodávám je a doplňuji výbavu k nim tak, jak by se dle mého názoru prodávat měly, aby to bylo přívětivé pro uživatele. Mimo to ještě jezdím lidem ukazovat vesmír. Potkat mě můžete kdekoliv v ulicích Olomouce, ať už na náměstí, nebo třeba u supermarketu. Odchytnu si náhodné kolemjdoucí a ukazuji jim, jak vypadá Měsíc.

Ale nechytám jenom lidi na ulicích (smích), jezdím také po různých akcích jako jsou teambuildingy, oslavy, menší rodinné či párové akce a tady všude ukazuji, co všechno je možné vidět na obloze. A že toho je!

Proč zrovna astronomie? Co vás k ní táhlo?

Mě vesmír vždycky přitahoval. Je to vděčné téma, ve kterém je spoustu fascinujících věcí a faktů, od vzdálenosti až po velikost hvězd. Úplně jsem nechtěl astronomii studovat, protože jsem v tom neviděl uplatnění, ale i tak jsem si k ní našel na vysoké škole cestu. Absolvoval jsem semestr astronomie, pak jsem si koupil svůj první dalekohled a začal jsem na zahradě pokukovat po obloze. Vždycky když přijela návštěva, nebo přátelé, tak jsem dalekohled vytáhl a ukázal jim krátery na Měsíci a prstence na Saturnu. Všechny okolo mě to zajímalo a bavilo, což mi vnuklo myšlenku, zda nezačít dělat něco, co mě opravdu baví. Zjistil jsem, že prostor na trhu pro to je. Protože pokud nepočítáme hvězdárny, jakožto v podstatě státní instituce, tak nějací jednotlivci, kteří by tuto službu nabízeli nejsou, a to je za mě obrovská škoda.

Strašně málo lidí ví, co nad hlavami máme a co všechno jde vidět.

 

Váš koníček vás tedy motivoval k založení startupu, je to tak?

Ano rozhodně! Viděl jsem, jak to všechny okolo mě baví, ale málo kdo si chtěl potom dalekohled koupit. Nejjednodušší se mi tedy zdálo dojet za těmi lidmi a ukázat jim, co všechno jde vidět. Právě v momentě, kdy jsem končil v kanceláři Patentových zástupců, jsem hodně přemýšlel co dál a přišel jsem s tímto nápadem. Jenomže tou dobou byla manželka těhotná a představa, že se vzdám stabilního příjmu a práce, byla hodně bláznivá. Takže jsme to odložili, rok a půl jsem pracoval ve vývoji a výzkumu a mezitím jsem přemýšlel, jak by to všechno šlo udělat.

Michal Štipl s dalekohledem

Co bylo pro vás na začátku nejtěžší?

Rozhodně ten vstup do prázdna. Jako u každého podnikání to osamostatnění se a přesvědčit sebe sama, že to zvládnu, že zvládnu především uživit sebe a rodinu. Přesvědčit také okolí, že zrovna v tomhle podnikání to uživení je a pak už je to jednoduché. Když má člověk zápal a nadšení, tak se práce se vždycky najde. Mám pořád nové a nové nápady, co bych chtěl dělat, kam bych se chtěl posunout a tím, že jsem na úplném začátku, tak cítím, že mám velký potenciál.

Co Vás dovedlo k Souboji Startupů?

Absolvoval jsem Akcelerátor od Inovačního centra Olomouckého kraje a ten byl dle mého formulován trošku jako příprava na Souboj Startupů. Já jsem se v soutěži upřímně neviděl, protože tam byli všichni přihlášeni s nějakou aplikací, projektem či firmou a já jsem prostě jenom hvězdář. Já si stoupnu někam s dalekohledem, ukážu lidem Měsíc, a to je vše. Manželka mě ovšem motivovala a říkala ať nejsem hloupý a využiji té možnosti tam jít. Tak jsem ji poslechl, šel jsem tam a dostal jsem se až do finále.

Myslíte, že pro vás byla soutěž přínosná?

Byla to pro mě pěkná reklama. Díky tomu jsem se dal do moc hezké spolupráce s Filipem Navrátilem z ICOKU, který byl jedním z porotců. Filip je jedním ze zakladatelů neziskové organizace BraveBear a společně jsme se vydali do dětského domova, kde jsme dětem ukázali kus vesmíru. Předpokládám, že od podzimu se zase spojíme a pojedeme ukazovat dětem vesmír!

Návštěva dětského domova

Jaké pro vás bylo prezentovat váš návrh před porotou?

Strašně rád mluvím před lidmi a užívám si trošku i tu nervozitu. Vždycky když mám nějakou takovou prezentaci, tak si den před tím, když jdu na večerní procházku se psem, vše v hlavě dávám dohromady, ladím si vtípky a dvojsmysly, které do proslovu dát a stopuji si čas, abych stihl naplnit časové rozmezí, plus přidávám vždy deset sekund na smích a aplaus. (smích)

Doporučil byste účast v soutěži budoucím startupistům?

Soutěž má dle mého názoru rozhodně potenciál zviditelnit člověka a dost možná je to i prostor pro ujasnění myšlenek k tomu, co chcete doopravdy dělat. Já jsem díky ní začal uvažovat, jak projekt udělat přitažlivý nejen pro mě, ale i pro všechny lidi, kteří na soutěži budou. A proto si myslím, že by každý, kdo zvažuje svoji účast, měl určitě do soutěže jít a využít tu příležitost.

Jste otevřen spolupráci s investory?

Přemýšlím, že by Hvězdář do budoucna nějaké zafinancováni potřeboval, protože když chce člověk rozjet vlastní prodej, je vázán na skladové zásoby a ty já v tento okamžik nemám. Mám pár dalekohledů, které jsem připravený prodat, ale abych měl skladem k dispozici k okamžitému odeslání to, co bych chtěl, to už by vyžadovalo větší finanční investici. Mám dobře nakročeno v tom, že mám jako správný rozjíždějící technologický gigant, vyklizenou garáž, kde si udělám sklad, abych měl dalekohledy k dispozici k odeslání. Ale teď jedu vše z vlastních financí. Ty největší investice mám už za sebou, a v současné době jsme v momentně, kdy už se projekt dokáže sám zaplatit a máme našetřené finance, abychom si pár měsíců vystačili. Do té doby vím, že bude vývoj startupu pozitivní natolik, aby nás dokázal uživit.

Uvažujete také o možnosti nějaké astronomické aplikace?

Za mě tady ta možnost rozhodně je. Dnes přece jenom platí, že kdo nemá svojí aplikaci, jako kdyby nepodnikal. Ale řekl bych, že na trhu je spousta aplikací pro hvězdáře, ať už pro ty, co koukají jen očima nebo dalekohledem, které dokážou člověka správně navést. Takže spíš se do vlastní aplikace nehrnu.

Co vaše plány do budoucna?

Já mám s Hvězdářem velké plány, říká se Sky is the limit, což pro mě neplatí, protože pozorovatelný vesmír má desítky miliard světelných let, a to je můj limit, který je prakticky nedosažitelný. Chtěl bych z Hvězdáře udělat největší a nejúspěšnější sít astronomických sužeb, nejenom v Česku, ale i v zahraničí. Protože když jsem si dělal rešerši, tak kromě hvězdáren, je na trhu vždy maximálně tak jeden nadšenec, který to bere jako živobytí a tím to hasne. Půjčovna má za mě také veliký potenciál, protože lidé se zaleknout toho, že by výbava měla stát desetitisíce a když člověk koupí kolo za dvacet tisíc, tak ví, co od něj očekávat, když ale koupí dalekohled za dvacet tisíc tak úplně neví, co má očekávat. No a prodej má asi největší potenciál, protože ten není na rozdíl od výše zmiňovaného závislý na počasí. Lidé nakupují ať je hezky či škaredě.

Proč vidíte největší potenciál v prodeji?

Řekl bych, že dalekohledy se nejen v České republice, ale i po světě prodávají špatně. Prodává se to, co lidi kupují, což se na jednu stranu může zdát dobré, pak se prodává také to, co má největší marži, což se také zdá jako přívětivé, ale potom pro toho uživatele to už tak dobré není. Protože nejčastěji si člověk představí dalekohled na trojnožce, a ještě k tomu čočkový. To, co já prodávám a používám jsou dalekohledy zvané Dobson. Tato technologie je neobvyklá, ne příliš tradiční, ale je nejlepší. Protože je kvalitní, stabilní, levná, uživatelsky příjemná a tím pádem člověk všechny ušetřené peníze může investovat do něčeho na čem opravdu záleží, čímž je právě ta optika. Z osmitisícového čočkového dalekohledu je nejdražší právě ta trojnožka a kvalita dalekohledu není vůbec odpovídající ceně. No a můžete ho využívat maximálně ke sledování sousedů naproti. Ve výsledku to pak uživatelé zahodí do kouta, nepoužívají ho a na dalekohled se jenom práší. Přitom za menší peníze mohou mít něco daleko lepšího, s čím uvidí všechno, co je na obloze k vidění a s tím přichází ten dlouhodobý potenciál, kdy začnou mít potřebu kupovat si další a další vybavení a vrátit se k tomu, kdo jim to prodal.

Chtěl bych to dělat tak, aby lidé dostali za své peníze to, co za to opravdu stojí a vraceli se s radostí zpátky ke mně.